Sídliště Olšava, Uherský Brod, 2021–2022

V prosinci roku 2021 jsme ve spolupráci se společností Archaia Olomouc zahájili archeologický výzkum, který předchází stavbě nových bytových domů na zhruba hektarové ploše v těsné blízkosti sídliště Olšava v Uherském Brodě. V dubnu roku 2022 se podařilo dokončit práce na čtyřech z celkem šesti jeho plánovaných etap.

V průběhu doposud dokončených etap výzkumu se podařilo odkrýt kompletní obytný okrsek germánské osady sestávající z dochovaných šestiúhelníkových půdorysů pěti původně dřevohliněných zahloubených chat kůlové konstrukce. V jejich těsné blízkosti se rozkládalo hospodářské zázemí osady tvořené zahloubenými objekty blíže neurčených funkcí, ale i dobře interpretovatelnými otisky konstrukcí přístřešků sloužících například pro ustájení hospodářských zvířat či k uskladňování krmiva. Samostatnou kategorii sídlištních objektů zde tvořily zásobnicové jámy k uskladňování sklizně. Ty byly poté, co dosloužily svému účelu, druhotně využity jako odpadní jímky, díky čemuž nám svým obsahem poskytují množství movitých nálezů, ale také informací o hospodaření této osady. Sérii nemovitých archeologických situací v okolí obytného prostoru osady doplňovalo několik rozoraných koncentrací mazanicových ker promíchaných s kostmi hospodářských zvířat. Můžeme se domnívat, že představovaly pozůstatky pecí, které sloužily k přípravě pokrmů.

V zastoupení movitých artefaktů převažovaly střepy keramických nádob, kosti domácích zvířat a pozůstatky omazů stěn dřevohliněných domů. Výčet těchto nálezů doplnil soubor předmětů obsahující keramické přesleny ke spřádání přízí, závaží tkalcovského stavu z vypálené hlíny a již dříve vyzvednutá šicí jehla s ouškem. Tyto nálezy dokládají místní domácí výrobu textilií. Z drobných kovových artefaktů nalezených ve výplních většiny objektů jsou nejvýznamnější oděvní spony, které datují osadu do mladší doby římské, tedy zhruba do období 3. století našeho letopočtu. Soubor předmětů z barevných kovů nově doplňuje bronzová jehlice se zdobenou hlavicí, již můžeme taktéž datovat do doby fungování osady, a drobná stříbrná římská mince, kterou bude možné identifikovat a zařadit až po jejím laboratorním očištění a odborné konzervaci.

Kromě dokladů o pobytu germánského obyvatelstva se podařilo objevit také jeden půdorys chaty odlišného tvaru konstrukce, kterou můžeme podle nalezených střepů keramických nádob přisuzovat mladšímu, slovanskému osídlení této lokality. Podle typické výzdoby vyzvednutých střepů slovanské keramiky můžeme tento obytný objekt datovat zhruba do 9. století našeho letopočtu, tedy období Velké Moravy. Na rozdíl od těch germánských se v interiéru této slovanské chaty nacházel pozůstatek otopného zařízení ve formě destrukce kamenné pícky. Chata se od germánských odlišovala také tím, že nebyla zahloubena do země.

Konec čtvrté etapy výzkumu přinesl archeologům ještě jedno velké překvapení. Víceméně šťastnou náhodou se jim ve výkopu pro vedení elektrického kabelu těsně za hranou plochy výzkumu podařilo zachytit a odkrýt kompletně dochovanou dvoukomorovou pec, která sloužila k vypalování kvalitní, na kruhu vytáčené, jemně zdobené keramiky vyráběné z jemně plaveného keramického těsta s vysokým obsahem grafitu. Místní výrobu keramiky tohoto typu můžeme vysvětlovat jako pokus o napodobování kvalitnějších nádob pocházejících z dílen v Římany obsazeném provinciálním území, avšak styl výzdoby a tvary nádob vyzvednutých z vypalovací komory zde objevené pece jsou svébytným projevem místního germánského obyvatelstva. Výroba poslední várky této keramiky se však hrnčíři ze zatím nevysvětlených příčin nepodařila dokončit a celá poslední vsázka produkce i samotná pec zůstaly opuštěny. Pec sestávala ze dvou komor, které od sebe odděloval děrovaný rošt stabilizovaný masivním podpěrákem. Ve spodní komoře se topilo, v komoře nad roštem se vzniklým žárem vypalovaly keramické nádoby. Pec se dochovala kompletní díky metodě, jakou byla zbudována. Nebyla vystavěna na úrovni terénu, naopak byla vytesána do tvrdého sprašového podloží, které uchovalo její konstrukci do dnešních dnů. Tato pec se řadí k významným objevům posledních desetiletí, protože jde teprve o třetí germánskou pec tohoto typu objevenou za posledních 100 let archeologického bádání na území Slovácka.