Podzemní kontejnery na Zelném trhu a v Otakarově ulici, Uherské Hradiště, 2024

Archeologický výzkum, který proběhl v souvislosti se stavbou podzemních kontejnerů v dubnu až květnu 2024 na Zelném trhu a Otakarově ulici, potvrdil v případě Zelného trhu, že se jedná o polohu v blízkosti dnes zkanalizované vodoteče Rechla. Místo, které bylo osídleno od středověku, plnilo dlouhodobě funkci odpadiště, jak dokládají četné nálezy zvířecích kostí, keramiky i dalšího domovního odpadu. Původně jedno z ramen řeky Moravy bylo od středověku užíváno jako mlýnský náhon. Mlýn stál například v ulici Mlýnská či Na Splávku. Archeologicky máme doloženou také výdřevu břehů Rechly, k níž přiléhaly kotce a hnojiště. Vodoteč se postupně zanášela a stávala se zdrojem infekce.

Během 18. století docházelo k jejímu zkanalizování. Zdivo ve spodní části bylo z lomového kamene, v horní z cihel z městské cihelny v Jarošově. Archeologický výzkum zachytil v rámci mocné odpadní vrstvy v blízkosti Rechly četné pozůstatky zvířecích kostí, často velké části skeletů dobytčat, ale také keramiku, kterou sem lidé vyhazovali od 2. poloviny 13. století až po novověk. Dokladem těchto aktivit jsou střepy ze zásobnic, části trojnožkových rendlíků i malovaných barokních talířů.

V případě Otakarovy ulice poskytla lokalita mimořádně cenné nálezové situace vztahující se ke středověké i raně středověké etapě osídlení. Velmi dobře se dochovalo šest úrovní haťových úprav cesty. Byly tvořeny převážně dubovým dřevem, popřípadě jilmovými větvemi. Vrstvy hatí byly ukládány v intervalu po 10–20 cm a prostupovaly celou stratigrafickou jednotku 107, která vznikala průběžně od kolonizačního horizontu po vrcholný středověk. Vrstva se jevila jako jednolitá černá humózní, na jejíž bázi (odpovídající kolonizačnímu horizontu) výrazně vzrostl podíl organických nálezů (opracované dřevěné prvky, pecky, kůže, travní zbytky).

Zachycené situace i soubor nálezů jednoznačně dokládají existenci přístupové komunikace, která vedla od brány v prostoru dnešní Vodní ulice směrem do centra města a jejíž provoz si vyžádal pravidelné zpevňování podmáčeného terénu. Obtížné podmínky pohybu se odrazily mimo jiné v nálezu devíti částečně či zcela dochovaných středověkých podkov, stejně jako v nálezu velmi dobře zachované vrcholně středověké jezdecké ostruhy s hvězdicí.

Příznivé půdní podmínky umožnily uchování celé řady organických materiálů souvisejících s každodenním životem středověkého města. Dokumentováno bylo přibližně šest desítek opracovaných kožených fragmentů, pozůstatky dřevěných bednářských misek a nářadí, stejně jako pecky ovocných stromů. Získán byl rovněž soubor více než 120 železných předmětů, zahrnující podkovy, ostruhy, ale i hřebíky. Mezi nečekané nálezy náleží dvě středověké kostěné hrací kostky, nominální mincovní závaží, nebo pozůstatek kovového hudebního nástroje známého jako brumle či grumle. V rámci haťového zpevnění se ocitla i sklovitá a železitá struska ukazující na místní zpracování těchto materiálů.

Zajímavým nálezem této chronologické úrovně je část násypny (nálevky či filtrační nádoby). Jedná se o torzo velké kónické mísy bez dna, která je na vnitřní straně zdobena. Jde o poměrně vzácný nález. Analýza těchto keramických tvarů ukázala, že násypny známe nejpozději od poloviny 13. století. Častými jsou především ve 14. století a pro jejich užívání v 15. století nejsou například v Brně jednoznačné důkazy. Také v případě nálezu z Uherského Hradiště jej můžeme datovat do období od přelomu 13. a 14. století až do 14. století. Interpretace funkce předmětu není jednoznačná. Lze ho odůvodněně považovat za technickou pomůcku spojenou s přesýpáním či přeléváním, která umožňovala od sebe oddělit dvě odlišně hrubé frakce. V poslední době je násypna spojována s vinařstvím (lisováním, filtrováním), které je společné všem oblastem výskytu tohoto tvaru.

Za zcela mimořádný lze pak považovat nález učiněný na samém závěru výzkumu, a to objev kamenné destrukce velkomoravského stáří pojené kvalitní maltou. Destrukce pochází ze stavby neznámé funkce. Petrografická analýza použitých pískovců potvrdila, že se jedná o materiál regionálního původu. Kamenné zdivo bylo zčásti druhotně využito v období středověké kolonizace města ke zpevnění cesty mezi hatěmi. Stavba, s níž lze pojit i nálezy zdiva, stála původně patrně severně od výkopu a nacházela se v hloubce 2,1–2,6 m od současné úrovně povrchu. Do souvislosti s ní lze dát i nález zlomku střešní krytiny antického charakteru. Datování stavby je podpořeno nálezy středohradištní keramiky v rámci destrukce. Jedná se o nádoby s typickou výzdobou, včetně výzdoby s využitím vícehrotých rydel.

Pod středohradištní destrukcí se nalézala mohutná 0,4 m mocná povodňová vrstva. Tyto povodňové sedimenty lze v prostoru Uherského Hradiště spojit s rozhraním mezi starším (předvelkomoravským) a mladším (velkomoravským) horizontem.