Břesty a Kratiny, Ořechov, 2024–2025

V období od listopadu 2024 do února 2025 proběhl na polních tratích Břesty a Kratiny v katastru obce Ořechov záchranný archeologický výzkum. Ten byl vyvolán realizací záchytných příkopů, jejichž účelem je zadržování přívalové dešťové vody a ochrana půdy před erozí. Už při prvních skrývkách ornice archeologové zaznamenali tmavé půdní skvrny, které naznačovaly přítomnost zahloubených archeologických objektů. Po dohodě s obcí byly proto zemní práce dočasně zastaveny a na místě proběhl záchranný archeologický výzkum.

Na zkoumané ploše se podařilo zdokumentovat celkem 29 zahloubených objektů. Vedle sloupových jam, které dokládají existenci nadzemních staveb, byly odkryty také zásobní jámy sloužící původně k uchovávání úrody a později k ukládání odpadu. Další objekty představovaly blíže neurčené sídlištní situace. Výzkum tak zachytil část pravěkého sídliště, i když pouze menší výsek jeho původního rozsahu.

Z nalezeného keramického materiálu bylo možné určit, že lokalita byla osídlena v několika pravěkých obdobích. Nejstarší nálezy patří kultuře s lineární keramikou z mladší doby kamenné. Další početná skupina nálezů pak náleží lengyelské kultuře z období časného eneolitu, přibližně z let 4500–4100 př. n. l. Významným nálezem je například část nádoby zdobené rytým ornamentem nebo soubor střepů s bílou malbou, která byla vytvořena pigmentem na vápenné bázi. Takto malovaná keramika je ve Slovácku poměrně vzácná, a proto jde o významný objev.

Keramické nádoby byly vyráběny ručně bez použití hrnčířského kruhu a měly různé tvary – od hrnců a zásobnic až po jemnější misky a poháry, někdy i na dutých nožkách. Některé nádoby byly zdobeny záseky na okrajích, plastickými výčnělky nebo uchy různých tvarů, včetně výčnělků připomínajících stylizované soví hlavičky, které jsou pro lengyelskou kulturu typické.

Kromě keramiky byly nalezeny také kamenné nástroje, a to jak štípané, tak broušené, například sekery, klíny nebo drobné štípané nástroje. Dále se našly zlomky zrnotěrek používaných k mletí obilí, mazanice ze zaniklých hliněných staveb a velké množství zvířecích kostí, především tura, které nesly stopy porcování a někdy i ohně. Nálezy doplňují také mušle a schránky měkkýšů.

Pravěké sídliště se nacházelo na jihozápadně orientovaném svahu ve výšce přibližně 250 m n. m., na sprašových půdách vhodných pro pravěké zemědělství. Nedaleko se nachází vodní zdroj v podobě Ořechovského potoka a poloha na svahu zároveň poskytovala dobrý přehled o okolní krajině. Výzkum potvrdil, že šlo o výhodné místo pro život pravěkých zemědělců, kteří zde zakládali svá sídliště opakovaně v různých obdobích pravěku.

Nové objevy tak rozšiřují dosavadní poznatky o pravěkém osídlení jihovýchodního podhůří Chřibů a potvrzují, že okolí dnešního Ořechova patřilo k oblastem s velmi dlouhou a bohatou historií osídlení.