Umění zachytit skryté

Národopisné fotografie Jeleny Látalové.

Retrospektivní výstava fotografické tvorby etnografky a historičky umění Jeleny Látalové představí souborné celoživotní dílo ceněné nejen pro vysokou uměleckou hodnotu, ale také široký dokumentační záběr. Její snímky krojů, slavností, lidových obyčejů nebo staveb přímo v terénu přináší odborné i laické veřejnosti živý obraz venkovského života Čech, Moravy a Slovenska druhé poloviny 20. století. Rozsáhlé a zcela specifické dílo Jeleny Látalové poukazuje také na jeden z výrazných proudů české fotografie, jehož kořeny sahají do 2. poloviny 19. století, kdy se rozvinula cílená etnografická a folkloristická práce v terénu.

Jelena Látalová se narodila 23. srpna 1921 v rodině lékaře Jana Fischera a akademické malířky Marie Fischerové Kvěchové. Po maturitě studovala v letech 1940–1943 na Státní grafické škole v Praze, kde byl jejím profesorem a fotografickým vzorem Jaromír Funke. První fotografickou praxi získala ve Státním fotoměřičském ústavu, kde pracovala pod vedením Karla Plicky. V roce 1950 dokončila studium národopisu a dějin umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Poté se zapojila do terénních výzkumů nejen v českých zemích a na Slovensku, ale i v zahraničí, což jí umožnilo plně uplatnit předchozí fotografické vzdělání.

Od roku 1957 pracovala v národopisném oddělení Historického muzea při Národním muzeu v Praze. Věnovala se shromažďování a katalogizaci sbírek, spolupracovala na přípravě výstav. Vedle toho navštěvovala slavnosti, jako byly poutě, masopusty či hody. Často fotografovala i nejrůznější lidové umělce a řemeslníky. Zvláštní pozornost věnovala lidové plastice, koncem šedesátých let dokončila knihu Skromná velikost lidové plastiky, k jejímu vydání však nedošlo. Jelena Látalová zemřela 3. dubna 2003.

Ačkoli se domácích i zahraničních výstav zúčastňovala již od roku 1952, dosud jedinou samostatnou výstavu jí připravili Miroslav Kotěšovec s Ivanem Látalem až v roce 2009 v Muzeu lidových staveb v Kouřimi.