Která středa je škaredá?

Říká se, že „opakování je matkou moudrosti“, ale bohužel snad ještě více platí, že „stokrát opakovaná lež se stává pravdou“. A tak se i v letošním roce, zejména na internetu, setkáváme se „zaručenými“ informacemi o tom, co máme který den pašijového týdne dělat, a že na Škaredou středu se nemáme škaredit na druhé.

Tak která středa tedy nese v lidovém kalendáři označení Škaredá? Na drtivé většině území Moravy i Čech to byla středa popeleční. Tedy: Škaredá středa je lidové označení pro středu popeleční, kterou končí období masopustu.

Na Moravě, konkrétně na Slovácku, se netradovaly žádné speciální názvy pro dny pašijového týdne až do Zeleného čtvrtku, kdy začínali klepáči a hrkáči obcházet obce se svými dřevěnými nástroji. Výrazy Modré pondělí, Šedivé (žluté) úterý nebo Sazometná (s místním pojmenováním Škaredá) středa jsou známy jen sporadicky z některých oblastí v Čechách. Konkrétně je zaznamenal národopisný badatel Jindřich Jindřich (1876–1967) v monografii o Chodsku vydané v roce 1956.

Jazykovědci i etnologové se však shodují na tom, že výrazy Škaredá středa a popeleční středa jsou synonyma a označují první den čtyřicetidenního velikonočního postu, nikoli velikonoční středu (tedy středu před Zeleným čtvrtkem). Kdo by si chtěl toto tvrzení ověřit, může nahlédnout do článku dostupného na stránkách Ústavu pro jazyk český Akademie věd České republiky (http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=7590) nebo do Encyklopedie Lidová kultura – národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska, kde na s. 1028 pod heslem „Škaredá středa“ najdeme odkaz na heslo „Popeleční středa“.

Dny pašijového, neboli Velkého či Svatého týdne, byly určeny k modlitbě a očistě – symbolické, duchovní i skutečné. Uklízelo se v domě i kolem něj, v hospodářských staveních i na dvoře, a ve středu před Zeleným čtvrtkem se také nechávalo vyhasnout ohniště a vymetaly se saze z komína. Proto ve starší literatuře nacházíme pro tento den často označení Sazometná středa.

Mgr. Marta Kondrová, etnografka Slováckého muzea