Věznice Uherské Hradiště

Dva totalitní režimy – nacistický a komunistický – jsou ústředními tématy expozice věnované uherskohradišťské věznici.

Expozice je tvořena fotografiemi a textovými panely v českém jazyce. Návštěvníci si mohou prohlédnout i plány, co se s objektem zamýšlelo v 60. a 80. letech. 

Samostatná část expozice patří vězňům a jejich osudům. Díky nahrávkám je možno vyslechnout jejich svědectví o životě za mřížemi. Jejich hlasy podkreslují videonahrávku, která vznikla na podzim roku 2016, a zachycuje tedy aktuální podobu a stav věznice. Je to jedinečná možnost, jak alespoň touto cestou nahlédnout za zdi uzavřeného vězeňského areálu. 

Expozice vznikla ve spolupráci města Uherské Hradiště, Slováckého muzea, spolku Memorie a Klubu kultury v Uherském Hradišti. Jejími autory jsou Mgr. Pavel Portl ze Slováckého muzea a Anna Stránská z Memorie. Vizuální podobu výstavním panelům vtiskla MgA. Zuzana Skopalová.

Otevírací doba expozice:

Květen–červen: sobota 10.00–16.00.
Červenec–srpen: středa, sobota, neděle 10.00–16.00.
Září–říjen: sobota 10.00–16.00.

Komentovaná prohlídka expozice Věznice Uherské Hradiště je pro školní skupiny a skupiny z řad veřejnosti možná i mimo uvedenou otevírací dobu.

Vstupné: 10 Kč/osoba.

Rezervace prohlídky pro školní skupiny:
Mgr. Vladimíra Černá
vladimira.cerna@slovackemuzeum.cz
+420 733 493 863

Pro 1. stupeň ZŠ (4. a 5. třída), pro 2. stupeň ZŠ a střední školy nabízíme výukové programy.

Z HISTORIE VĚZNICE 

Věznice v Uherském Hradišti byla postavena v letech 1892–1897 spolu s budovou krajského soudu, tzv. justičním palácem. Zprvu sloužila pouze pro vězně odsouzené za kriminální zločiny. První „političtí“ vězni se sem dostali v roce 1920, a to v souvislosti s tzv. prosincovou stávkou. Ve skutečnosti však byli souzeni na základě prvorepublikového demokratického práva, na rozdíl od politických vězňů z období nacistické a komunistické totality.

Druhá světová válka znamenala první z velkých změn v chodu věznice. Od roku 1940 začalo gestapo využívat samovazební oddělení, o rok později se do věznice přestěhoval i německý úřední soud. Bohužel se nedochovalo příliš mnoho výpovědí o životě ve věznici v tomto období. Je to dáno i tím, že sloužila jako tzv. zajišťovací vazba. Z válečných osudů jsou prezentovány dva tragické příběhy – příběh dvou parašutistů, kteří se před nacisty ukrývali u svých rodin a známých na Slovácku. Po vyzrazení spáchali v obklíčení sebevraždu a lidé, kteří jim pomáhali, byli odsouzeni k trestu smrti a v roce 1943 popraveni. Druhý příběh se odehrál na samém konci druhé světové války. Sedm osob bylo z věznice odvlečeno do Napajedel, pět z nich zastřeleno a jejich těla byla hozena do Moravy. Dvěma se podařilo utéct a jeden z nich – František Jelének – po válce podal o této události výpověď.

Padesátá léta, resp. období po roce 1948, se stala nejsmutnějším obdobím v dějinách věznice. Kromě krajského soudu ji využívala také Státní bezpečnost pro výslechy a věznění státních (politických) vězňů. Díky archivním materiálům i pozdějším výpovědím vězňů lze konfrontovat ze dvou pohledů, jaké výslechové metody používalo vyšetřovací oddělení StB. Obzvlášť brutální bylo používání tzv. indukčního přístroje, kterému se také přezdívá „elektrické boty“. Bylo to krátce po roce 1948, kdy krajskému velitelství Státní bezpečnosti velel Ludvík Hlavačka, šéfem vyšetřovacího oddělení byl Leopold Lovecký a jeho zástupcem Alois Grebeníček. V té době – v letech 1950 a 1951 – bylo na vnitřním dvoře popraveno pět mužů z protikomunistické odbojové skupiny Světlana. Také její činnosti, stejně jako dalším skupině Hory hostýnské, je věnována větší pozornost.

Po uzavření věznice v roce 1960 se s objektem nedělo téměř nic. Ale v 60. a 80. letech alespoň vznikly dva projekty, které počítaly s úpravou a novým využitím objektu. Ať už se plánovalo ze samovazeb vytvořit ubytovnu pro studenty Střední uměleckoprůmyslové školy, nebo tento trakt zcela zbořit a do budovy přestěhovat Dům služeb, kvůli finančním nákladům se nic z toho nerealizovalo.

BUDOUCNOST OBJEKTU VĚZNICE 

Národní památník Věznice Uherské Hradiště s plánovaným otevřením pro veřejnost v roce 2030 je jedinečným projektem, jehož cílem je vybudovat moderní centrum, které v sobě obsáhne memoriální, expoziční, kulturní, edukační a také badatelskou funkci.  V současné době probíhá soutěž na stálou expozici o dějinách věznice. Projekt byl zahájen na základě dlouhotrvajícího občanského zájmu, který reprezentuje zejména spolek Memoria – Iniciativa za důstojné využití věznice v Uherském Hradišti, z.s.

Hlavním garantem projektu je Moravské zemské muzeum a spolu s vlastníkem objektu věznice, Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, aktivně spolupracuje na budoucí podobě Památníku. V budově budou sídlit složky ministerstva spravedlnosti (okresní soud, okresní státní zastupitelství, probační a mediační služba).

Návštěvník se setká s ambiciózním kulturním prostorem. Rozloha exteriéru je více než 3 600 m². Interiér Památníku‑muzea se rozprostírá na více než 3 000 m², z toho přes 1 700 m² tvoří stálá expozice, která kombinuje širokou škálu způsobů předávání informací, včetně textů, videí, zvukových nahrávek, lightdesignu, předmětů a vytváření specifické atmosféry prostředí. Kromě rozsáhlé expozice se v areálu budou nacházet doplňkové prostory pro krátkodobé výstavy, badatelna, kavárna a venkovní prostor dvora.

Slovácké muzeum bude v expozičních prostorách památníku (ve stálé expozici i v prostoru pro krátkodobé výstavy) zajišťovat veškeré edukační aktivity a organizovat kulturní akce, jako například přednášky, besedy, koncerty, ekumenické mše, Muzejní noc apod.