Staré Město „Na Valách“

Na Valách 1885
Staré Město
Poloha národní kulturní památky „Na Valách“ obklopovala v nepravidelném oválu návrší na konci severní staroměstské ostrožny a představovala centrální archeologické naleziště v aglomeraci Starého Města.

Poloha národní kulturní památky „Na Valách“ obklopovala v nepravidelném oválu návrší na konci severní staroměstské ostrožny a představovala centrální archeologické naleziště v aglomeraci Starého Města. Amatérské výzkumy zde byly prováděny již od 80. let 19. století (František Myklík, Martin Kříž, Ignác Tkáč), a to v blízkosti vodního mlýna, který zde stál, a v přilehlých zahradách. V roce 1897, po otevření tzv. Klečkova písečníku, byly narušovány velkomoravské kostrové i žárové hroby, jejichž počet již není možné zjistit. První záchranné výzkumy zde zahájil v roce 1924 učitel Antonín Zelnitius, který zkoumal velkomoravské pohřebiště až do 30. let. Systematický archeologický výzkum je spojen s působením kustoda Slováckého muzea v Uherském Hradišti Viléma Hrubého, pozdějšího archeologa Moravského zemského muzea v Brně. Ten zde realizoval výzkum od roku 1948 až do své smrti, tj. do roku 1985. Na jeho práci navázal a s výzkumy až do současnosti pokračuje Luděk Galuška z Moravského zemského muzea v Brně.

Nejstarší doklad osídlení polohy „Na Valách“ představují nálezy mladopaleolitické štípané industrie – čepelky a jejich úštěpy. Do pozdního paleolitického období je možné zařadit i kostrový pohřeb ženy spolu s kamennými nástroji a ohništěm v jeho blízkosti. Následné osídlení je reprezentováno sídlištními jámami z období kultury s lineární keramikou a z období moravské malované kultury. Další osídlení lokality představuje až menší osada z období lužických popelnicových polí mladší doby bronzové. A následné nálezové celky jsou pak spojeny až s obdobím po zlomu letopočtu, konkrétně s příchodem Slovanů do našich zemí.

Již ve druhé polovině 8. století nabyla zdejší osada na významu a byla opevněna příkopy a palisádami. Hrobový inventář ukazuje, že ještě před vznikem Velké Moravy zde žily společensky významné rody, které udržovaly kontakty se zahraničím. V průběhu 9. století, v období velkomoravském, se funkční využití polohy „Na Valách“ změnilo – zaniklo místní opevnění, a tím i hradisko (okolo poloviny 9. století), byl zde vybudován maltovo-kamenný kostel. Negativ jeho základů se podařilo objevit Vilému Hrubému v roce 1949 a v té době se jednalo o první objevený prokazatelně velkomoravský zděný kostel. Původně lokální pohřebiště se změnilo na nekropoli celé staroměstské aglomerace. Pohřbeni zde byli jak příslušníci velkomoravské nobility s bohatou výbavou se zbraněmi a šperky, tak také lidé chudí, zemědělci a řemeslníci. 

Kostel začal chátrat někdy na počátku 10. století a o něco později ustalo v jeho okolí i pohřbívání, zřejmě v souvislosti se zánikem Velké Moravy. K obnově osídlení polohy „Na Valách“ došlo až na počátku 13. století v souvislosti s aktivitami cisterciáckého řádu. Cisterciácký klášter se nalézal sice na území dnešního Velehradu, někdejší velkomoravský Veligrad (Staré Město) mu ovšem sloužilo jako hospodářská základna jeho činnosti.