* 1941, Vápenky
roz. Bajková
Veselí nad Moravou

Čestné uznání za celoživotní práci pro folklorní soubory v Uherském Hradišti v oblasti šití a péče o kroje

Marie Slaníková se narodila jako nejstarší dcera manželům Bajkovým ve Vápenkách, ale celé své dětství i dospělý život strávila v Boršicích u Blatnice. Především tatínkova maminka Marie Bajková z Boršic ji naučila vyšívat základními stehy, háčkovat a plést a díky ní mohla odmalička obdivovat její kroje a učit se o ně pečovat. Již od mládí tak Marie Slaníková vyšívala límečky, prostírky, ubrusy, dečky i krojové součásti. Po základní škole v Boršicích a v Suchově se vyučila dámskou krejčovou v národním podniku Šohaj ve Strážnici a od roku 1962 začala pracovat v družstvu Slovač v Uherském Hradišti jako krejčová. V roce 1975 se Marie Slaníková začala starat o krojový fundus uherskohradišťských folklorních souborů fungujících pod závodním klubem pracujících, kde pracovala až do důchodu v roce 1996. Ve funkci technického pracovníka byla v sedmdesátých letech u budování rozsáhlého krojového fondu tří souborů. Kromě běžné každodenní údržby krojů a krojových doplňků folklorních souborů Kunovjan, Hradišťan, CM Jaroslava Čecha a dechové hudby Hradišťanka sama postupně doplňovala krojový inventář. Nejdříve začala šít doplňky, jako byly střapce na mužské kapesníčky nebo šátečky, poté plátěné rubáče, mužské košile a ženské fěrtúšky. Ovlivňovala výběr materiálů, a i když vytvářela kroje pro jevištní využití, snažila se vždy o přesné napodobení původního materiálu, který byl ještě v terénu. Kromě krojů Marie Slaníková realizovala pro soubory potřebné rekvizity, masky a doplňky. Nejrůznější kroje, krojové součástky a doplňky šila i pro soubor Hradišťánek.

V osmdesátých, a hlavně devadesátých letech byla Marie Slaníková naprosto nezbytnou a nepostradatelnou osobou pro chod uherskohradišťských folklorních souborů (Hradišťan, Kunovjan, Čechovci). Chystala – tedy prala, škrobila, žehlila, opravovala stovky krojů do měsíce. Byla vždy k ruce i při vystoupeních v zákulisí, kdy plnila funkci garderobiérky, vlásenkářky i kostymérky. S folklorními soubory doslova žila, bez její práce by si to tanečníci a muzikanti souborů neuměli představit. Přestože měla Marie Slaníková důchodový věk, pracovala pro soubor Hradišťan ještě dalších dvacet let, zhotovila kostýmy pro představení O slunovratu (1998) a O člověku (1999) Ladislavy Košíkové.

Její celoživotní práce vložená do stovek krojů, které dodnes nosí další generace tanečníků a muzikantů uherskohradišťských souborů, je stále vidět. Dodnes je Marie Slaníková aktivní, zaměřuje se na lehkou krojovou krejčovinu, šije stále pro rodinu i folklorní nadšence. Díky pracovitosti, preciznosti, bezmezné ochotě, dlouholeté sounáležitosti s uherskohradišťskými soubory jí právem patří čestné uznání Ceny Vladimíra Boučka za zachování a rozvoj lidové umělecké výroby v regionu.