* 1976, Vsetín
Práce se dřevem – výroba ručně štípaného a strouhaného šindele a rustikálních výrobků
Karolinka

Petr Řehák vystudoval Střední průmyslovou školu strojnickou ve Vsetíně. Již při škole začal pomáhat v šindelářské dílně svého otce Josefa Řeháka. V devadesátých letech velkou část produkce představovala výroba smrkových stěnových šindelů (alpských, radiusových a rickendeckung) pro německé a švýcarské odběratele, kde se naučil preciznosti v té době u nás v šindelářství nezvyklé. Postupně se začíná plně orientovat na klasický šindel s perodrážkou, který nachází své místo na střechách domů zejména na Valašsku. Po odchodu otce do důchodu převzal starosti s chodem firmy, uplatňuje dosavadní zkušenosti a znalosti. Snaží se udržet kvalitní výrobu bez kompromisů za dobrou cenou, nesnaží se však podbízet cenou na úkor kvality. Rozšiřuje nabídku o nové šindelářské a rustikální výrobky a je velkým propagátorem tohoto řemesla.

Petr Řehák využívá tolik potřebné místní bohatství v podobě hustého, dobře štípatelného dřeva. Snaží se ukázat možné cesty návratu dřeva do běžného užívání v souladu s ekologickým přístupem k životnímu prostředí. Vyrábí tradičním způsobem ručně štípaný a strouhaný šindel a dá se konstatovat, že pokračuje ve výrobě po staletí tak typické pro valašský region. Dřevo na výrobu šindele musí být z pomalu rostlých stromů, s daleko posazenými přesleny, které se při štípání nijak netočí a nezaštipují se. Najít vhodný strom proto nebývá jednoduché a i z osvědčené lesní lokality nejde každý strom na šindel použít. Výběr vhodného hustého a štípaného dřeva je základní faktor ovlivňující podobu a kvalitu šindele. Štípáním nedochází k přerušení dřevních vláken, což je důležité pro nemožnost vzlínání vody do šindele, pro rychlý odtok vody po vláknech ze střechy a samozřejmě také na pevnost šindele.

Šindelář se posadí na „strýčka“ a do „tlamy“ mu vloží připravený uštípnutý kus dřeva. Uchopí poříz za rukojeti, nohou přišlápne pedál, aby „tlama“ pevně držela dřevo. Poté dlouhými tahy pořízu po dřevních vláknech z kusu dřeva ostrouhá šindel. Plochy musí mít srovnatelné, zvlněné vlákna do roviny, aby při montáži šindele neodstávaly. Zároveň musí mít vhodně ostrouháno i pero, aby pevně sedlo do následně zhotovené drážky.

Střechy se zhotovují zejména z 50 cm dlouhého klasického šindele s perodrážkou. Šindel se dělí rovný a zkosený. Rovný šindel tvoří velké plochy střech či stěn a zkoseným se dotváří úžlabí, nároží a „volí oka“. Zkosený lze rozdělit na obostranný (úžlabí, nároží, oka) a jednostranný (přechodový zlom na nároží). Pro první podkladnovou řadu u okapu se používá kratší šindel (podmetky). Šindel se na střechu montuje na dvojito (chalupy) nebo jen na jednoducho (hospodářské stavby, přístřešky). Nátěr se dá provádět lněnou fermeží.

Rustikální výroba – při ní používá staré postupy, např. při výrobě okapů tyto vypaluje a natírá včelím voskem, kláty napouští fermeží. Do jeho sortimentu patří dlabané dřevěné okapy a samorostové háky, rozcestníky z pořízem ostrouhaných samorostů, šindelové stříšky, vyřezávané včelí kláty, výrobky do zahrad, štípané ploty pro ovce.

Petr Řehák zatím žádného následovatele v oboru nemá. V současnosti se můžeme s šindelem z dílny Petra Řeháka setkat v mnoha historických objektech v České republice. Rustikální výrobky nabízí zejména ve své dílně, která je vzhledem ke své poloze u Cyklostezky Bečva častou zastávkou zvídavých cyklistů. Příležitostně své řemeslo předvádí ve Valašském muzeu v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm.