o muzeu

Trojice slavných

Trojice slavných podobizen z tvorby Jindřicha Martináka

Jiří Trnka, František Kupka, Jan Werich

Většina výtvarných umělců si v průběhu svého života vyzkoušela své tvůrčí schopnosti a možnosti v portrétní tématice. V mnoha případech se jednalo o krátkou kreativní episodu, která dříve či později upadla do zapomenutí. Pozdější zmínky o konkrétním díle s touto inspirací, s výjimkou těch autorů, jimž se podobizna stala zásadnější programovou náplní, jsou s odstupem času vnímány jako osvěžující perličky ze zákulisí ateliéru či sbírky.

Do výtvarného fondu Galerie SM byla v roce 1983 zakoupena plastika od akademického sochaře Jindřicha Martináka – Portrét Jiřího Trnky. Jedná se o signovaný bronzový odlitek vysoký 59 cm, který vznikl v letech 1980–81 a spadá do doby závěru Martinákova studia na pražské Akademii výtvarných umění (1975–81). Tento časový údaj nikterak neubírá na hodnotě, významu a uměleckém provedení zmíněné plastiky. Začínající sochař se s odvážnou razancí vyrovnal s nelehkým úkolem, jakým bylo spodobnění slavné a známé osobnosti, která mu v době vzniku díla už nemohla stát modelem (Jiří Trnka, 1912–1969, kreslíř, grafik, ilustrátor, malíř, sochař, autor animovaných, kreslených a loutkových filmů, scénograf, návrhář hraček aj.). Podkladem pro počáteční studie tedy mohly být fotografie či filmové záběry, z nichž bylo třeba vyhodnotit nejcharakterističtější individuální znaky, přičemž neméně důležitým problémem bylo zachycení osobního fluida jako emotivního fenoménu nezbytného pro komunikativní účinek díla. Jak je zřejmé z konečné podoby tohoto artefaktu, dokázal Jindřich Martinák vystihnout a zpracovat všechny důležité rysy Trnkovy tváře – klenuté čelo s výrazným obočím, pevně tvarovaný nos, lícní modelaci, dominantní knír a mohutnou šíji. Celkový výraz portrétovaného muže nepostrádá sdělení o osobitých vlastnostech v rozsahu reálné životnosti a přirozené autority. I když se jedná o komorní portrét, v rukopise a modelační objemové hmotnosti působí jako monumentální dílo pomníkového zaměření. Tato práce je sice autorským počinem časově vřazeným do raného období, ale svým provedením odpovídá základním pravidlům portrétní tvorby se všemi potřebnými atributy.

V roce 1984 byla vytvořena v Martinákově ateliéru další podobizna světově uznávaného českého malíře Františka Kupky (1871–1957, malíř, grafik, kreslíř, ilustrátor, od r. 1896 žil ve Francii). Oduševnělá tvář s ostře řezanými rysy se stala pro J. Martináka zajímavou výzvou. Anatomická stavba lebky v podlouhlém trojúhelníkovitém tvarování byla přímo předurčena pro mimořádně citlivé vrstvení modelační hmoty, přičemž každý milimetr hrál důležitou roli pro zachycení osobitých rysů: vystupující lícní kosti přecházející do prohlubní vertikálních vrásek obličeje, v němž dolní čelist s úzkými sevřenými rty vytvořila zvláštní a dramaticky působící tvarový poměr mezi vizuálně vnímaným povrchem a podvědomě cítěným vnitřním rozpoložením modelu. Autor měl k dispozici pouze jednu fotografii, z níž dokázal bezezbytku vyčerpat maximum informací. Svědomitým a uvážlivým postupem se mu podařilo zachytit Františka Kupku jako charismatickou osobnost, v jejíž tváři se odráží mnohé z bohatého životního osudu. Není pochyb o tom, že J. Martinák zužitkoval i další osobní znalosti o Kupkově životě a jeho díle. Z tohoto artefaktu je patrné, že autor podobizny se snažil o harmonické ztvárnění souhrnu vnějších i vnitřních znaků, jejichž duchovní podstata je zřetelná a srozumitelná i v odstupu času. Kupkových portrétů bylo vytvořeno několik (např. od K. Kotrby z roku 1931). Martinákovo provedení lze považovat za neméně hodnotné a historicky cenné. Bronzový odlitek této plastiky (v 62 cm) je mj. i součástí sbírky Galerie výtvarného umění v Hodoníně.

Třetím z okruhu Martinákových slavných portrétů je podobizna Jana Wericha, která vznikla v roce 1986 (bronz, v 56 cm). Je třeba ocenit autorovu odvahu k vytvoření sochařského popisu člověka, jehož tvář a různorodé spektrum umělecké tvorby důvěrně zná již několik generací českého národa (1905–1980, herec, dramatik, ředitel Osvobozeného divadla, scénárista, spisovatel). Werichovy profesionální aktivity se staly národním kulturním fenoménem 20. století. Jako málokterý umělec se zapsal do povědomí veřejnosti svými moudrými bonmoty, které jsou ještě dnes připomínány a uctívány pro svou neomezenou nadčasovost. Jejich vytyčená hranice se pohybuje mezi jiskřivým vtipem, noblesní veselostí a prozíravou uvážlivostí. To všechno inspirovalo a zároveň svazovalo Jindřicha Martináka v průběhu Werichova portrétování. Kromě osobní paměti měl k dispozici řadu fotografií, z nichž se snažil uplatnit uvolněnou představu o výtvarném zpracování. Mohutná fyziognomie modelu mu umožňovala velkorysou zkratkovitost reálného objemu tváře, přičemž se snažil zachovat a zachytit nejzákladnější rysy. Obličej starého muže prozrazuje nejen intimní únavu ze svého života, ale také přirozenou moudrost osobní filozofie a soukromého náhledu na svět. S tímto třetím portrétem se uzavírá jedna z tvůrčích etap zastoupená slavnými portréty z Martinákova ateliéru.

Vrátíme-li se k Jiřímu Trnkovi, pak si vybavíme i osobní souvislosti s Janem Werichem. Oba umělci se znali od roku 1939 a v následujících desetiletích spolupracovali na mnoha divadelních a filmových projektech. Jména obou jsou navždy zapsána v historiografii české kultury a je potěšitelné, že se tyto osobnosti staly inspirací i pro výtvarná díla.

Jindřich Martinák (*1954) je dnes již uznávaným a dobře zavedeným restaurátorem v oboru sochařských disciplín (je pokračovatelem rodinné tradice a spolupracovníkem svého otce Vítězslava Martináka). Ve svých počátcích si v mnoha tématických okruzích ověřil zákonitosti sochařských postupů, v nichž uplatňoval široké spektrum nápadů. Ve své volné tvorbě se zabýval nejen tradičně klasickými zákonitostmi českého moderního umění, ale dokázal své výtvarné představy vyjádřit i v náročných osobitých tvarových formacích. Některá z těchto děl jsou dodnes zastoupena také ve sbírce Galerie SM a stávají se zajímavými doklady autorova uměleckého vývoje.

Kontakt

Slovácké muzeum v Uherském Hradišti,
příspěvková organizace
Smetanovy sady 179
Uherské Hradiště 686 01
Telefon: 572 556 556, 572 551 370
E-mail: info@slovackemuzeum.cz
Podrobné kontakty

Zřizovatel

Partneři

Facebook YouTube Odběr novinek RSS akce RSS dokumenty eBadatelna Zlínského kraje