Ivan Šulák

oceněný: 2012; nominovaný: 2012

* 1967, Vsetín
† 2015
Hlína, zakuřovaná hrnčina

Velká Lhota

Ivan Šulák vyrůstal v údolí Vsetínské Bečvy, mezi Vsetínskými vrchy a Javorníky, v obci Lužná, kde oba rodiče učili a bydleli na základní škole, vzdálené 12 km od Vsetína. Obec vznikla z původního pastýřského osídlení a její obyvatelé se zabývali chovem koz, ovcí, skotu, ale i včel, živili se s tím souvisejícími řemesly, která od dětství Ivana zajímala. V roce 1974 se stěhovali do otcovy rodné obce Halenkov, vzdálené asi 15 km od Vsetína.

V letech 1981–1985 studoval Střední průmyslovou školu strojnickou ve Vsetíně. V té době a především v čase prázdnin trávil brigádně čas ve zvonařské dílně Josefa Tkadlece staršího v Halenkově, kterou založil v šedesátých letech 20. století. Zpočátku se tu vyrábělo technické příslušenství ke zvonům a od roku 1966 kompletní zvony, které jsou výsledkem spojení starého řemesla s novými technologiemi. Ivana Šuláka fascinovala atmosféra při práci, obdivoval výtvarníky a chtěl se podobně realizovat. Zásadním způsobem jej ovlivnilo setkání s Medou Mládkovou (rozenou Marií Magdalenou Františkou "Medou" Sokolovou), sběratelkou a mecenáškou umění, se kterou měl možnost se potkat v roce 1989 v polské Wroclavi na tvůrčím semináři o neoficiální kultuře východního bloku. Bohatá diskuse s ní Ivana inspirovala a přivedla ho ke keramice. Keramika, práce s hlínou a ohněm se pro I. Šuláka stávají pevným bodem rozporuplného světa. Keramika a tvůrčí práce tak představují svobodu s jasnými zákonitostmi, které určuje řemeslo. Hledání těchto zákonitostí se stává náplní jeho života. Ač samouk, nepohrdl Ivan dobrou radou i pokáráním od Karla Hausera (1945) z Valašského Meziříčí, hrnčíře ze známého hrnčířského rodu, specializujícího se na tzv. valašskou keramiku. Sám Karel Hauser se černou hrnčinou před lety zabýval. Oporou Ivanovi byla i textilní výtvarnice Ústředí lidové umělecké výroby Luba Krejčí (1925), která ač specialistka na textilní tvorbu, rekonstrukce a aplikace textilu, prostřednictvím vlastní monumentální tvorby figurativní krajky jej nasměrovala k metaforickému vidění a propojení lidovosti s moderním výrazem. Nelze opomenout ani význam etnografů, historiků, muzejníků a publicistů manželů Aleny a Vlastimila Vondruškových, kteří mu srozumitelněji otevřeli cestu k lidovému umění.

Ivan Šulák používá k pálení keramiky nejstarší známou techniku – zakuřování. Technologie je v podstatě předchůdcem glazury, původně prostředek ke zmenšení propustnosti vody. Hlínu si vyrábí sám a pálí ve vlastní peci typu mezi kaselskou a polní pecí. Po zpracování hlíny na kruhu je povrch střepu režný. Po uschnutí se nádoba hladí uvnitř a následně z vnější strany po celé ploše, aby se zmenšila její pórovitost. Po dosažení teploty (do 900 °C) se zauzuje bez přístupu vzduchu. Kouř v této redukční atmosféře vniká do povrchu rozpálených výrobků. Redukcí teploty v závěrečné fázi výpalu se dosahuje smolně černé patiny střepu. Kvalitně zakuřovaná keramika nepropouští vodu obdobně jako mnohá glazovaná keramika.

Mezi jeho tradiční sortiment patří látky, kubaně, črpáky, džbány, vázy, vázičky, misky, talíře, mísy, svícny a zvonky. Sortiment zdobí také prořezáváním, děrováním pomocí vrtáčků, objetím předmětu nožem, tzv. zvrásněním, kdy se na kruhu v závěru předmět hrotem nože objede. Obrazce či matně lesklé plochy vytváří křemenným kamínkem – oblázkem, kterým se leští polozatuhlý střep. V kontrastu točení na kruhu stojí stavění z ruky. Leštění takto stavěných nádob je časově hodně náročné. Autor jednotlivými tahy kamínku sleduje členitý povrch a zvláště při nasvícení tak vznikají zajímavé efekty. Tento způsob výzdoby je specifikem Ivana Šuláka pro použití v moderním pojetí tvorby velkých objektů (mísy, vázy i abstrakce).

Ivan Šulák předává veškeré své schopnosti široké veřejnosti, která jej zpovídá na trzích, jarmarcích a sympoziích po celé republice, kde živě demonstruje své řemeslné umění. Zájemci o zakuřovanou techniku se snaží získávat informace formou dotazů, ale i prakticky – na hrnčířském kruhu, ke kterému je Ivan Šulák vždy rád pustí. Mimo veřejnou prezentaci vyučuje hrnčířskému řemeslu obě své děti, které chtějí pokračovat v otcově vzoru. Dle vlastních slov se občas objeví nějaký zájemce, který se od něj učí této téměř zapomenuté technice keramiky.

Své výrobky prezentuje převážně na jarmarcích a trzích lidové tvorby po celé republice, ale s převahou Moravy. Na přelomu roku 2011 a 2012 vystavoval ve Slováckém muzeu v Uherském Hradišti, trvale jsou jeho výrobky představovány v prodejní výstavě v Karlovském muzeu ve Velkých Karlovicích. Zúčastnil se již několikrát sympozia hrnčířství v Berouně, do kterého jezdí dvakrát ročně. Vystavuje také v muzeu v Hlinsku – Veselý kopec, na hradě Helfštýn, na zvonici Soláň na Valašsku. V posledních několika letech se prezentuje se svými výrobky na veletrhu Pragointerier na pražském výstavišti a neméně významná je jeho spolupráce s Oravským kulturním centrem na Slovensku.

Ivan Šulák (800x531, 45.15 KB)
Ivan Šulák (800x531, 35.63 KB)
Ivan Šulák (800x531, 37.70 KB)
Ivan Šulák (800x531, 37.57 KB)
Ivan Šulák (800x531, 52.34 KB)
Ivan Šulák (800x552, 69.23 KB)
Ivan Šulák (800x600, 75.56 KB)

Kontakt

Slovácké muzeum v Uherském Hradišti,
příspěvková organizace
Smetanovy sady 179
Uherské Hradiště 686 01
Telefon: 572 556 556, 572 551 370
E-mail: info@slovackemuzeum.cz
Podrobné kontakty

Zřizovatel

Partneři

Facebook YouTube Odběr novinek RSS akce RSS dokumenty eBadatelna Zlínského kraje