* 1949, Ostrožská Nová Ves
roz. Lagová
Drobné zvykoslovné předměty – kraslice batikované a zelové
Uherský Ostroh

Marie Vlčková vyrůstala v prostředí, kde se generace žen odedávna věnovaly zdobení novoveských kraslic a navazovaly na tradici se znalostí lokálního výtvarného stylu. Vzorem jí byla matka Jarmila Lagová (1926) i její předchůdkyně, proslavená Alžběta Bartysová (1825–1908), Marie Lučná (1845–1919), Antonie Zalubilová (1893–1983), Marie Gavalová (1910–1994).

Marie Vlčková precizně ovládá ornamentálně složitější drobnokresebné motivy typické pro Uherskoostrožsko, které vynikají technickou dokonalostí, často až virtuozitou ve zdrobňování motivů a zhušťování geometrických sítí. Podle znázorňované symboliky a námětů se ujalo místní pojmenování kraslic jako kostelové stropové, kostelové oknové, kostelové na Srdce Páně, imitující chrámovou výzdobu, kostelní stropy, vitráže, motivy na kalich, monstranci a florální kompozice s rostlinnými motivy, tzv. kraslice halúzkové. Motivy jsou často umocňovány využíváním ornamentálních pruhů, cest nebo vody, které člení kraslice na menší plochy. Marie Vlčková se zabývá i druhým technicko-ornamentálním typem novoveských kraslic, batikováním v kombinaci s leptem. Jedná se o kraslice zelové, zdobené drobnokresebným ornamentem, který vytváří síť kosočtverců v barvě žluté (sirkové), dalšími přistupujícími barvami jsou oranžová (mrkvová) a červená (rumělková). Na rozdíl od předchozího postupu se zelové kraslice v závěru práce namáčejí do šťávy z kvašeného kyselého zelí, která nejtmavší voskem nepokryté plochy vyleptá do běla.

Autorka je schopná zhotovovat i pomůcky ke zdobení vajíček, stužky dřívka s dutou kovovou trubičkou a další kreslící pomůcky, které nahřívá a namáčí do rozpáleného otopeného vosku ze včelích plátů. K této práci slouží kahánek, lžíce upevněná nad plamenem. Rezervážní technika představuje postupné namáčení vejce do příslušného barevného tónu při striktním zachovávání posloupnosti barev od oranžové, přes červenou k černé, vždy s postupným voskovým krytím – bedněním. Jedná se o vykrývání malých ploch vajíčka na jednotlivých barvách. Závěrečná fáze spočívá v otopování – stírání vosku z povrchu vajíčka, které je možné pouze opatrným nahříváním zabedněné kraslice nad plamenem. Autorka dnes předává znalosti dceři a vnučkám a díky kurzu ve Slováckém muzeu také dalším zájemcům, o nichž může hovořit jako o dalších pokračovatelkách.

V roce 2010 získala Cenu Vladimíra Boučka za zachování a rozvoj lidové umělecké výroby udělovanou městem Uherské Hradiště.