* 1937, Topolná
Drobné zvykoslovné předměty – vyškrabované kraslice
Topolná

Marie Sekaninová se narodila v Topolné, kde prožila celý život. Zajímavá a pro ženu neobvyklá byla její práce, kdy jako vyučený elektromontér RGW pracovala několik let v areálu vysílače v Topolné, po narození tří dětí a mateřské dovolené nastoupila do podniku Fatra Napajedla, kde pracovala až do doby odchodu do důchodu.

Od dětství se věnovala ručním pracím – vyšívání, háčkování, pletení, které ji velmi bavily, ale k zájmu o práci s kraslicemi ji přivedla náhoda. V šestnácti letech našla prasklou černou škrabanou kraslici a celoživotní záliba byla zpečetěna. Sama si zkusila, jak se k technice propracovat, jaké barvy a nástroje jí nejlépe vyhovují. Zkusila i jiné způsoby zdobení kraslic, ale vyškrabování či rýsování jí vyhovuje nejlépe.

Vyfouknutá vejce je třeba nejdříve vydezinfikovat v roztoku Sava, aby se vyčistila od zbytků žloutku, bílků, i vnějších nečistot a odmastila se. Na čisté vejce se nanáší tuš, nechává zaschnout a následně se tento proces několikrát opakuje, aby byla barva sytá. Nejčastěji využívanou barvou je černá, modrá a červená. Pro červenou barvu paní Sekaninová nejdříve vaří vejce v cibulových slupkách, teprve potom nanáší barvu, která je pak pěkně sytá. Po zaschnutí poslední vrstvy následuje vyškrabávání jemných vzorů žiletkou.

Své kraslice Marie Sekaninová vyráběla už v mládí pro tehdejší Ústředí lidové umělecké výroby. Po jejím zrušení ještě dodávala kraslice bývalým nákupčím z Boršic a Vnorov a zvláštní zakázky putovaly také do Německa. V současné době dodává kraslice hlavně do prodejny Slováckého muzea, kde je takřka domácí. Účastnila se tady velkého množství předváděcích velikonočních akcí, vedla zde kurz zdobení kraslic vyškrabováním. Své umění předváděla v Muzeu Podhradí v Buchlovicích, na brněnských veletrzích a výstavách. Má již několik žaček a pokračovatelek včetně své dcery, ale to neznamená, že by pověsila vyškrabovací žiletku na hřebík. Stále se každodenně výrobě kraslic věnuje, tato práce je pro ni odpočinkem a potěšením. Ráda obměňuje a vytváří osobité vzory, například s motivem krajky, i typické květinové kompozice a věnování i texty, které na kraslicích byly osobním vyznáním dívky obdarovanému mládenci. Zdobí kraslice slepičí, husí i pštrosí a při své práci se nejvíce potýká s nedostatkem vajíček s bílou skořápkou, stejně jako další krasličářky. Jinak potřebuje hlavně jistou ruku, fantazii a chuť do práce, která ji stále neopouští.