* 1967, Vsetín
Textilní techniky – síťování (necování) – síťovaný čepec a krojové součásti valašského kroje, hotovené touto technologií
Nový Hrozenkov

Lenka Macečková, hlavním povoláním zdravotní sestra na otorinolarynologii, se začala zajímat o výrobu valašského síťovaného čepce z důvodu potřeby obnovit tuto součást valašského kroje. Její maminka Božena Vráželová, taktéž nositelka titulu Mistr tradiční rukodělné výroby Zlínského kraje, v kroji předvádí již řadu let výrobu štípaných holubiček a bylo jí vytýkáno, že odívané krojové součástky bez adekvátní pokrývky hlavy nejsou kompletní. V rodině se sice dochoval původní čepec, který byl však vzhledem ke svému stáří chatrný a pracovní nasazení své nositelky by zřejmě dlouho fyzicky nevydržel. A právě to inspirovalo Lenku Macečkovou k prvnímu zájmu o techniku, kterou byl čepec zhotoven.

S technikou síťování se úplně poprvé setkala v kroměřížské ZUŠ, když doprovázela svou matku při příležitosti „předvánoční dílny tradičních řemesel“. Technika ji zaujala a při pátrání ve svém okolí zjistila, že její teta Rozálie Hubníková síťování ovládá od své maminky. Kromě základů technologie jí teta věnovala i síťovací jehly. Další dovednosti pak získávala Lenka Macečková z knižních předloh i soustavným studiem původních čepců, krajek rukávců a příponků (zástěr) zapůjčených mezi místními ženami. Ráda diskutuje o své práci s odborníky, vyhledává expozice a výstavy, zaměřené na lidový oděv. Navštívila a studovala sbírkové fondy Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm i Muzea regionu Valašsko ve Vsetíně a plánuje ve svém studiu dále pokračovat v dalších muzeích.

Síťování může být také označováno jako necování či filetování. Patří do krajkářského i provaznického oboru. Nálezy  různých velikostí síťovacích jehel z 8. až 9. století v Mikulčicích svědčí o tom, že mohly sloužit nejen k výrobě rybářských sítí, ale i jemnějších síťovin. V 16. a 17. století byly síťované práce součástí honosnějších oděvních i bytových textilií šlechty i měšťanů. Na Valašsku se tato textilní technika používala k výrobě čepců, okrajů rukávců, roušek, i obřadních plachet. Téměř všechny ženské orsácké kroje (Nový Hrozenkov) jsou zdobeny síťovanými vsadkami na fěrtůškách.

Základem je zhotovení síťoviny, která se napne, a do ní se vyšijí různé vzory. Pracovním nástrojem je síťovací jehla a váleček, který určuje velikost oka. Uzlík je tvořen ustáleným přesným postupem, aby byl pevný, neklouzal po niti a tím vytvořené oko zůstalo stejné velikosti a tvaru. Síťovina je tvořena základní – čtvercová nebo prostá diagonální. Vzory v síťovině jsou vytvořeny vyšitím různými stehy např. vlnovkou, plným či plátnovým stehem, pavoučky, lístky a smyčky, které jsou vedené rovně i křížem ok.

Tvorba Lenky Macečkové je precizní, zachovává původní technologické postupy a přesně kopíruje vzory na původních krojových součástkách. Techniku zvládá natolik, že již mohla své zkušenosti předávat v několika kurzech dalším zájemcům. Zúčastnila se řady programů, dílen, seminářů, a v roce 2012 získala certifikát Pravé valašské.